Quaerere II
Ve dnech 28. - 29. 9. 2024 se ZBK OLK účastnila praktického závodu v záchranářské kynologii, který pořádalo družstvo psovodů SDH Petrov nad Desnou. Tento závod probíhal ve dvou úrovních:
- trénink - plochy a sutiny
- pátrání plochy/zásah sutiny
Po minulém zdařilém ročníku se i tentokrát vydalo na zkušenou několik členů a čekatelů. V pokročilé kategorii nebyl znám psovodům hledaný počet osob. Úroveň trénink byla opravdu tréninková, vhodná pro mladé psy, kteří si mohli vyzkoušet jinou atmosféru než při běžném výcviku. Cílem bylo také ověřit si, zda nastoupili na dobrou cestu a jsou schopni pracovat v cizím prostředí a s cizími figuranty. Mnohdy o umístění rozhodovaly jen sekundy do nálezu nebo ne-vyštěkaná klobása. Výsledky mluví za vše.
Kategorie zásah - sutina:
2. místo Věra Felcmanová a Grace Arlet Star
4-12. místo Hana Hluštíková a Osprey de Alphaville Bohemia
4-12.místo Jana Slaná a Armilla Hayley Lougarou Rising
4-12. místo Hana Černochová a Captain River Černý kondor
Kategorie trénink sutina:
1. místo Hana Černochová a Uxa Cofi Capito
4-12. místo Eva Gelbičová Buffalo Good Vibes
Kategorie pátrání:
1. místo Michal Dobrůšek a Keisy
3. místo Veronika Vránová a Agee Just With Love
4-10. místo Veronika Hudcová a Brandy z Paleolitu
4-10. místo Jana Slaná a Armilla Hayley Lougarou Rising
Gratulujeme všem zúčastněným.
A jaké měli zážitky naši psovodi?
Věra Felcmanová: QUAERERE II. 2024 (sutina zásah) úspěšně za námi. A byl to pro nás skvělý zážitek. Spousta nových věci pro Sully i mě. Společně jsme se s tím popraly. Důležité je to společně, protože už opravdu pracujeme společně. Z toho mám největší radost. Začátek byl trochu napínavý. Přeprava v cizí kenelce v zadní části hasičského auta se Salče nepozdávala a dosti mi nadávala. Pak 30 minut čekání na chodníku před nástupem do práce. Tvářila se stále dotčeně. Ale jak byla vypuštěna do práce, všechno příkoří bylo zapomenuto. Všichni nalezeni, žádná no-go zóna nenarušena, klobása omrknuta, ale ponechána svému osudu. No a já….já si už nikdy nezapomenu nasadit rukavice hned, hasiče s motorovkou nebudu považovat za super rušivku, ale vykážu ho směle ven. A terén si půjdu obhlídnout, i když jsem se o něm vše potřebné dozvěděla a zbytek vidím. Prostě zkušenosti k nezaplacení.
Hana Černochová: Když už na závod, tak rovnou do obou kategorií sutiny. Přímo sutina to bohužel nebyla, ale starý polorozbořený dům uprostřed vesnice a prověřil naše schopnosti. Nejdřív přesun hasičským vozidlem na místo, nahlášení, získání informací a mohli jsme začít. Zastavila jsem dopravu v širém okolí, projíždějící auta kolem nás mě nenechávala chladnou, všechny pohybující se lidi v prohledávaném prostoru jsem vykázala pryč. Projevily se letité zkušenosti Cappyho, kdy reagoval i na malé pachy a dokonce dle p. rozhodčí jako jediný označil dva figuranty. Cappy označil spoustu figurantů, šlo značit na rozličných místech ty stejné a pořád pracoval s chutí, za dobré slovo a pochvalu. Pro mladou Uxu to byla první závodní zkušenost a poradila si s ní s radostí sobě vlastní. Mazala jak čert, prověřila některé úkryty z dopoledne a hned měla osobu označenou.
Eva Gelbičová: O víkendu 28. 9. 2024 pořádali psovodi z SDH Petrov nad Dešnou již druhý ročník závodu Quarere plochy a sutiny v Medlově. My jsme se tohoto závodu letos s Buffalo Good Vibes zúčastnili poprvé, a protože to byl její první závod, zvolili jsme kategorii sutina trénink, který byl připraven pro méně zkušené psy, kteří ještě nemají složenou záchranářskou zkoušku. V přízemí budovy Buffalo označila již připraveného prvního figuranta, který měl být zároveň pro mnohé odbíhačkou a motivací. V prvním patře potom vyhledala a označila schovaného druhého figuranta, kterého už neměli možnost psi vidět. Všichni psi z této kategorie označili oba figuranty a o umístění na prvním až třetím místě rozhodoval čas. Mezi první tři s nejlepším časem jsme se sice neumístili, ale byla to pro nás skvělá zkušenost.
Michal Dobrůšek: Na to, že jsem přijel noc před závodem po půlnoci domů z nasazení na Jesenicku, kde jsme bojovali proti následků povodní a ráno jsem vstával v pět ráno, aby jsme stihli registraci a navíc má fena Keisy hárala, tak jsem vůbec nedoufal v nějaké slušné umístění. Sice po registraci, kde jsem zjistil, že první cena jsou skialpové lyžáky, tak jsem si dělal srandu, že první cena je má - protože skialpinismus miluju, ale stále jsem kvůli únavě a hárání feny necítil, že je všechno, jak má a tak jsem se těšil aspoň na krásný trénink. Vylosoval jsem si poslední startovní místo a tak byl čas na přenesení sektoru ze zápisu na papíře do GPS a nějaké regeneraci z předešlého několikadenního nasazení. Když už bylo načase přijít na místo štábu, ujistil jsem se, že mám vše, co bych mohl potřebovat na pátrání (vysílačka, GPS, lékárnička, náhradní obojek a vodítko, zápisník, pero, skvělou nálada a hlavně psa). Po příchodu na štáb zazněly první informace - kdo se hledá, způsob komunikace, časový limit, atd... nezbývalo nic jiného, než provést zkoušku spojení, taktika pátrání, odkývání, že je mi vše jasné a nahlášení k připravenosti pátrání. Stopky zapnuté a začal boj čas vs. prostor. Nevzpomínám si, jak byl velký sektor, ale kdybych si někde nepopoběhl, tak by času bylo málo. První nález byl cca za 7 minut, ale byli to dva zbloudilý houbaři, kteří neměli o závodu a pohybu psů ani páru. Paní byla lehce vyděšená, ale naštěstí jsem ji hned uklidnil a doporučil ji i s jejím doprovodem, ať si jdou houbařit do druhé půlky lesa. Pak už to šlo jak po másle. První nález byla osoba v hluboké rokli, další osoba kompletně zakrytá v ostružiní a poslední osoba sedící na stole turistického přístřešku. Keisy makala jak správná malina a její hárání ji nelimitovalo. U každé osoby bylo nádherně vidět, že si ji nabrala krásně čumákem a pach si s chutí dopracovávala až k samotné osobě, kde si ji náležitě a s vervou označila štěkáním. "Pointy pro příště" - mít s sebou dostatek odměn a počítat i s osobami mimo výcvik/závod. Když je komunikace dohodnuta pomocí vysílaček, tak podat hlášení o začátku/konci pátrání vysílačkou, i přes to, že je rozhodčí hned naproti vás. Pro méně zkušené záchranné týmy začlenit do výcviku napachované předměty. Na závěr: závody si užít a neuvařit psa! Tak či tak si vše sedlo a vyneslo nás to na první místo a ten pocit je opravdu úžasný. Děkuji své feně, že mi dělá vše, co mi na očích vidí. Děkuji mému okolí za podporu a posouvání se vpřed. A v neposlední řadě děkuji organizátorům za nádhernou soutěž, za příjemnou atmosféru a za ceny, které byly opravdu hodnotné!
Hana Černochová
mg